Právě u spaní pro hosty se ukáže, jak moc je industrial interior design v malém bytě o kompromisech. Nemáte ložnici. Bod. V obýváku stojí pracovní stůl, knihovna a jedna rozkládací pohovka. Když přijedou přátelé, začne logistický rébus. Kam s polštáři, kam s přikrývkou? Pokud není úložný prostor, krásný industriální vzhled se rychle změní v chaos. Tady přichází ke slovu bed with storage. Nebo lépe – pohovka, která má pod sedákem pořádný úložný box. Věřte mi, zažila jsem návštěvu, která spala na gauči a já hledala peřinu ve skříni na chodbě. Už nikdy. Teď mám model s otočným čelem a vnitřním prostorem na dvě deky a tři polštáře. A ten kovový rám? Nechal jsem ho obrousit a natřít matnou černou – dokonale ladí s továrním lustrem nad sto

První věc, na kterou narazíte, je otázka úložného prostoru. Klasický gauč bez možnosti schovat deku nebo polštář je v malém bytě prakticky k ničemu. Proto dneska už nikdo nekupuje obyčejnou pohovku, ale hledá kousek s integrovaným úložným šuplíkem. Skvělým řešením je bed with storage, který schová nejen ložní prádlo, ale i zimní bundy nebo dětské hračky. V praxi to znamená, že pod výsuvnou částí sedáku je prostor hluboký klidně čtyřicet centimetrů. U nás doma jsme do něj nacpali tři péřové polštáře, dvě deky a ještě rezervní ručník na pláž. A to se počítá, když byt nemá ani kom

Ale pozor na past – průmyslový styl se nesmí stát muzeem. Někdy vidím byty, kde je originální cihlová zeď, ale sedačka je z umělé kůže a za pár let popraská. Nebo lidé koupí levný konferenční stolek ze železa a každý náraz zanechá důlek. Tady se vyplatí investovat do kvality. Radši jednu dobrou pohovku než tři laciné kusy, co nevydrží sezonu. A co se týče spaní pro hosty, tady se nevyplácí šetřit. Spací pohovka s tenkým polstrováním sice ušetří pár tisíc, ale váš kamarád bude příště radši spát na nafukovačce. Já jsem po dvou zkušenostech s levným rozkládacím gaučem přešla na model s pevným laťkovým roštem a sedmisentimetrovou paměťovou pěnou. Hosté říkají, že to lepší než moje vlastní pos

Matrace je alfou a omegou. Když jsem testovala různé varianty, zjistila jsem, že běžná pěna po půl roce ztrácí tvar a vznikají proleženiny. Vyplatí se investovat do modelu s foam mattress o hustotě minimálně 35 kg na metr krychlový. Taková pěna si drží pružnost i po letech, netvoří se v ní díry. A pokud máte možnost zvolit tloušťku, minimálně 12 cm pro dospělého, ideálně 16 cm. Tenčí matrace sice ušetří místo při složení, ale v noci ucítíte každý rošt. Já mám 16 cm a manžel s váhou 95 kg si nestěžuje ani po celé noci. Důležité je také to, aby matrace byla vyjímatelná a pratelná. Jinak se do ní nasáknou pachy a pot, i když pravidelně větr

V posledních letech se často setkávám s požadavkem na tmavý obývák, který má působit jako klubová atmosféra. Tady je ale potřeba říct, že pokud v místnosti nemáte alespoň tři zdroje umělého světla, tmavé stěny místnost doslova pohřbí. Když si k tomu přidáte rozkládací pohovku s obyčejným roštem a levnou pěnovou matrací, která se během roku proleží, vznikne prostor, kde se nikdo necítí dobře. Já osobně jsem v takovém bytě bydlela dva roky a naučila jsem se, že jak vybrat barvy do obývacího pokoje není otázka estetiky, ale psychické pohody. Od té doby volím alespoň jednu stěnu světlou, ideálně tu naproti o

Zásadní omyl, kterého se mnozí dopouštějí, je pokus nacpat do malého radového domu všechno, co viděli v katalogu. Raději vsaďte na jeden kvalitní kus, který zvládne víc funkcí, než na tři průměrné. Věřte mi, že vyhodit obří rozkládací gauč, který se po roce pod vámi prohýbal jako houpací síť, a nahradit ho užším modelem s 16 cm pěnovou matrací na laťkovém roštu, byl nejlepší krok, který jsem v rámci townhouse interior design udělala. Ten pocit, když ráno vstanete a záda vás nebolí, je k nezaplacení. A k tomu přidejte fakt, že se na něj vejdete i s notebookem a kávou, protože není zbytečně hluboký. Každý centimetr šířky se počí

Když jsem před pěti lety vyměnila velký byt za garsonku v paneláku, první, co jsem koupila, nebyla postel ani stůl, ale monstera. Zpětně mi to přijde logické. Prázdné místnosti s vysokým stropem a jedním oknem na východ připomínaly krabičku od sirek. Do té krabičky jsem potřebovala nacpat postel, pár kusů nábytku a hlavně život. A právě indoor plants, ty zelené krásky, dokázaly ten sterilní prostor proměnit v něco, co vonělo domovem dřív, než jsem stihla vybalit kufry. Nemluvím o nádobách plných prachu, ale o živých bytostech, které s vámi dýchají, rostou a někdy i trucují. Moje monstera dodnes stojí na skříni a každý nový list s rozparem slavím jako vítězství. Je v tom cosi uklidňujícího, sledovat, jak se z malého výhonku klubou metrové li