Poslední léta jsem se naučila jednu věc: nekupujte nábytek jen podle fotek. Sedněte si na pohovku v obchodě, lehněte si na ni, zkuste ji rozložit. U home office desku zase zkontrolujte, jestli pod něj pohodlně vjedou nohy, když sedíte na židli. Pokud plánujete stůl umístit vedle rozkládacího křesla nebo právě té pohovky, změřte si přesně, kolik místa zbude na rozložení. Prakticky vždycky vyjde najevo, že potřebujete o 10 centimetrů víc, než jste mysleli. A ty centimetry se dají získat jedině výběrem úzkého stolu nebo truhlíku na kolečk

Další past, do které se snadno chytíme, je podceňování hloubky skříně. Standardní bedroom wardrobe mívá hloubku 60 centimetrů. To stačí na ramínka, ale ne na polštáře nebo deky. Pokud chcete mít všechno pohromadě, zvažte skříň s hloubkou 70 centimetrů nebo si do spodní části nechte udělat hluboké výsuvné koše. Já jsem si na míru nechala udělat skříň, která má v horní části klasické police na svetry a dole tři velké výsuvné moduly. Do těch dávám ložní prádlo, ručníky a dokonce i kufry. Když je skříň mělká, všechno se do ní musí narvan a ráno z ní padá oblečení ven. Hloubka je fakt zák

Kdo někdy řešil přespání dvou lidí v obýváku, ví, že největší noční můrou je polštář visící z pohovky nebo noha visící do prázdna. Proto jsem zvolila model s click-clack mechanism, který umožňuje velmi rychlé sklopení opěradla do roviny s korpusem. Žádné vyndávání polštářů, žádné skládání. Stačí jedno zatáhnutí a máte rovnou plochu o délce 200 cm. Na tuto matraci pak dávám foam mattress o tloušťce 16 cm s paměťovou pěnou. Není to levné, ale spánek na tom stojí za to. A věřte mi, když máte hosta, který druhý den chválí, že se vyspal jako v posteli, je to lepší než jakákoli komplimentace na váš home office d

Když jsme před dvěma lety zařizovali náš malý byt, narazili jsme na klasický problém. Obývák musel sloužit jako ložnice pro prarodiče, kteří přijížděli na svátky. Pořídili jsme tedy kvalitní sedací soupravu s click-clack mechanismem a slibovali si od ní zázraky. Jenže realita byla tvrdší než pěna v jejím sedáku. Každé ráno jsme sundávali polštáře, vyndávali kovový rám a pak dvě hodiny lovili z podlahy drobky a chlupy od psa, které se zakously do koberce. Teprve když jsme vyměnili starý kusový koberec za jeden velký kus s hustým vlasem, přestaly pružiny drát podložku a my jsme přestali slyšet, jak se prarodiče v noci bu

Poslední velká věc byla úložná stěna. V garsonce nemáte chodbu, kam byste dali boty, kabáty a batoh. Musela jsem využít celou jednu stěnu od podlahy po strop. Nechala jsem si udělat truhlářem skříň na míru, hlubokou pouhých 35 centimetrů. Do té hloubky se vejdou ramínka na šaty bočně, police na knihy, košíky na drobnosti z kuchyně a dva výsuvné regály na boty. Žádná dvířka klasická, ale posuvná zrcadla. Zrcadlové plochy dělají s prostorem divy. Odrazem zdvojnásobí místnost a vy navíc vidíte, jak vypadáte, když vycházíte z bytu. Investice do truhláře nebyla levná, ale ušetřila mi nákup pěti samostatných kusů nábytku, které by jen překážely. V garsonce platí, že čím méně noh a rohů, tím l

Když jsem poprvé stála ve své garsonce, měla jsem pocit, že se tam vejde jen postel a kávovar. Rozloha 22 metrů čtverečních vypadala na papíře jako výzva, v realitě spíš jako krabička od sirek. První noc jsem spala na matraci složené ze dvou křesel. Druhý den jsem pochopila, že bez pořádného systému skončím buď jako exponát v galerii nepořádku, nebo se zblázním z neustálého přenášení věcí. Studio apartment design není o tom, kolik se toho do místnosti namačká, ale o tom, jak každý centimetr donutit pracovat pro vás. Začala jsem u největšího problému – postele. Zabírala třetinu plochy a přes den vypadala jako vykřičník uprostřed pokoje. Potřebovala jsem ji schovat, proměnit v něco užitečného, nebo ji alespoň zbavit té domina

Když už mluvíme o tom, kam schovat ložní prádlo, je to v podkroví možná větší oříšek než samotné spaní. Šatní skříň pod šikminou většinou končí jako prostor, kde se hromadí věci, na které zapomenete. Jednoduchá cesta ven je postel s úložným prostorem. Klasické postele na nožkách sice vypadají vzdušně, ale pod ně se vejdou maximálně ploché krabice. Mnohem praktičtější je využít prostor pod matrací. Když jsem zvolila pohovku, která měla vnitřní box na pružinách, najednou jsem měla místo na dvě sady povlečení, čtyři polštáře a dvě deky. A to vše zmizelo pod polštáři, aniž byste tušili, že tam něco

Velkým tématem je i to, jakou pohovku vlastně mít. Pokud často řešíte přespávání hostů, ale nechcete, aby vám obývák připomínal ubytovnu, sáhněte po pull-out sofa. Tento typ má pod sedákem výsuvnou část, která se vysune jako šuplík a vytvoří širokou rovnou plochu. Na rozdíl od klasických sklápěcích pohovek nezabírá při rozložení místo před sebou, což je v malé místnosti zásadní. A když k tomu přidáte domácí kancelář, která stojí proti stěně, máte najednou v jednom prostoru dvě funkce, aniž byste si překáželi. Jen dejte pozor na výšku sedáku – pokud je příliš nízký, bude se vám z pracovního křesla špatně vstá