Když jsme zařizovali pokoj pro našeho syna v panelákovém bytě s rozměry tři krát tři metry, rychle jsme zjistili, že klasická postel je luxus, který si nemůžeme dovolit. Místo ní jsme zvolili menší postel s úložným prostorem. Pod matrací vznikla šuplata na lůžkoviny a mimo sezónní oblečení. Ušetřili jsme místo na podlaze, kde jinak končí hromady dek a polštářů. Dětský pokoj se tím rázem pročistil a dal se v něm lépe dýchat. Řešení to není zázračné, ale funguje skvěle, když máte každý centimetr pod drobnohledem.

Někdo ale potřebuje místnost, která zvládne dvě funkce – hernu a noclehárnu pro návštěvy. Pak přichází ke slovu pohovka. Když jsme vybírali do pokoje pro dceru, sáhli jsme po kvalitním sofa bed s pevným čalouněním. Důležité bylo, aby se dalo snadno rozložit, ale zároveň aby denně sloužilo k sezení u stolu nebo na koberci. Právě u dětského pokoje design často naráží na to, že výrobci nabízejí buď příliš těžké kusy, nebo naopak chatrné konstrukce. Vyplatí se pořádně prozkoumat mechanismus. My máme doma variantu s takzvaným click-clack mechanismem. Jednoduše sklopíte opěradlo a máte lehátko. Žádné složité vytahování a přesouvání polštářů.

V praxi se nám osvědčila kombinace dvou řešení. V jednom rohu stojí stálé lůžko, v druhém lehká pohovka na denní hraní a spaní kamarádů. Pokud máte jen jednu místnost a chcete v ní umístit obě možnosti, musíte myslet na proporce. Dětský pokoj design v tomto případě vyžaduje pečlivé měření. Nezapomínejte, že kolem rozložené pohovky potřebujete alespoň 60 centimetrů volného prostoru, aby se dalo pohodlně chodit a stlát. U nás to znamenalo obětovat velký psací stůl a nahradit ho sklopnou deskou na zdi. Není to ideální, ale děti u něj stejně tráví jen omezený čas na úkoly.

Teď k samotnému spaní. Na co si dát největší pozor? Na matraci. Když jsme objednávali první sadu do postele s úložným prostorem, zvolili jsme levnou pěnu. Během tří měsíců se propadla a syn si stěžoval na záda. Vyměnili jsme ji za 16 cm foam mattress na pevnou laťkovou základnu, a to byl zásadní posun. Děti rostou a jejich páteř potřebuje stabilní oporu. Naopak u rozkládací pohovky jsme zvolili tenčí foam mattress, který se dá snadno srolovat a schovat, když přijde na řadu hraní. Záleží na tom, kdo na ní bude spát nejčastěji. Pokud jen občasná návštěva, můžete slevit z tloušťky, ale u denního používání ne.

Pohodlí ale není jen o matraci. Hodně napoví čalounění. Děti jsou mistři v rozlévání pití a otírání špinavých rukou o opěradlo. Proto jsme zvolili model s velvet upholstery. Sametový povrch má překvapivě dobrou odolnost proti skvrnám, pokud skvrnu rychle setřete vlhkým hadříkem. Navíc působí měkce a útulně. Když do pokoje přijde kamarád a skočí na pohovku, nemusíte se bát, že se látka hned protrhne. Samozřejmě za cenu mírně vyšší údržby, protože se na sametu drží chlupy od domácích mazlíčků. Ale s vysavačem to jde snadno.

Další past, do které jsme málem spadli, byl výběr rozkládací postele bez zkoušky mechanismu. V obchodě se vše zdálo jednoduché, doma jsme zjistili, že pull-out sofa vyžaduje tahání celé spodní části sedák. Při každodenním používání to děti nebaví a raději spí na zemi na karimatce. Nakonec jsme ji vyměnili za model, kde se celá konstrukce vytahuje jedním pohybem. U dětského pokoje design by měl vždy klást důraz na jednoduchost obsluhy. Pokud to dítě nezvládne samo za deset vteřin, bude to kus nábytku, který jen překáží.

Nezapomeňte ani na detaily, které dělají prostor živým. Do malého pokoje se hodí světlé stěny a textilie v barvách, které ladí s čalouněním. My například zvolili béžový samet na pohovku a k tomu tyrkysové doplňky. Když je místnost světlá, působí větší. I když ji zaplní hračky, oko se neztrácí v tmě. A klidně si dovolte jednu výraznou zeď, klidně s motivem zvířat nebo mapy. Děti to milují a dává to pokoji charakter, aniž byste museli kupovat drahé dekorace.

Závěrem, pokud plánujete zařizování, začněte od podlahy a od místa na spaní. Až potom řešte úložné boxy a police. V praxi se osvědčilo mít jednu pohodlnou postel nebo kvalitní sofa bed, který vydrží několik let. Kolem ní pak tancujte s mobiliářem. Ušetříte si tím nekonečné předělávky a děti budou mít prostor, kde chtějí trávit čas. A to je přece to hlavní, ne?