Na závěr si rozmyslete, jak budete koupelnu denně používat. Pokud máte malé děti, vana je nezbytná. Pokud chcete rychlé ranní sprchování, potřebujete sprchu s dostatečným tlakem vody. Kombinace obou prvků se vyplatí, když každý z nich umístíte do samostatné zóny a nenecháte se zlákat k přeplnění prostoru. Výsledek pak bude sloužit dlouhá léta.

Co se týče nádob, neplatí, že větší je vždy lepší. U rajčat a paprik potřebuješ nádobu s objemem alespoň deset litrů na jednu rostlinu. Bylinky a saláty si vystačí s menšími truhlíky, ale pozor na příliš malé květináče — substrát v nich rychle vysychá a kořeny se dusí. Vyber si nádoby z materiálu, který dobře drží vlhkost, třeba z plastu nebo sklolaminátu. Keramické květináče jsou sice hezké, ale v létě se v nich hlína přehřívá a voda se odpařuje mnohem rychleji.

Textilní zbytky jsou vděčným materiálem. Ze starého trička nebo povlečení nastříhejte dlouhé pruhy a upletete z nich kobereček nebo podložku. Stačí splést tři pruhy do copu a postupně je stočit do spirály, přičemž je spojujte jehlou a nití. Při práci dávejte pozor na pružnost látky – pokud je příliš elastická, kobereček se deformuje. Ideální je bavlna nebo len, které drží tvar. Tento způsob je levný a kobereček můžete přizpůsobit velikosti místnosti.

Typickou chybou je začít s pracemi, které vyžadují odborníky, a spoléhat na to, že si je uděláte svépomocí. Elektroinstalace a voda nejsou pro každého. Pokud si nejste jisti, vyhraďte na ně víkend, kdy přijde na pomoc zkušený známý, nebo je naplánujte na dobu, kdy můžete nechat práce na profesionálovi. To platí také pro věci, které vyžadují stavební povolení – bez něj může být výsledná kontrola nepříjemná.

Další nápad zahrnuje plechovky od konzerv. Očistěte je od etiket, důkladně umyjte a nechte vyschnout. Natřete je barevnou křídovou barvou a nechte zaschnout. Pak je můžete použít jako stojánky na tužky, květináče nebo organizéry na drobnosti. Aby neklouzaly, přilepte na dno kousek korku. Vyvarujte se ostrých hran – pokud je plechovka po otevření zubatá, začistěte ji pilníkem. Tento postup je rychlý a výsledek vypadá zajímavě i bez dalších ozdob.

Na závěr si dovolte jednu radu: garsonka není trest, ale výzva. Když do ní vyberete nábytek, který se dá využít více způsoby, a doplníte ho textiliemi a rostlinami, získáte domov, který bude působit osobně a útulně. Nezapomínejte ani na detaily, jako jsou závěsy, které ztlumí hluk z ulice, nebo koberec, který opticky rozdělí prostor. Proměna malého bytu není o tom, kolik peněz utratíte, ale jak promyšleně využijete to, co už máte.

Plánování rekonstrukce na víkendy začíná dlouho před tím, než vezmete do ruky kladivo. Nejprve si sepíšete všechny práce, které vás čekají, a rozdělíte je do skupin podle závislostí. Například bourání příček musí předcházet elektroinstalaci a ta zase omítkám. Bez tohoto pořadí se snadno stane, že jeden víkend strávíte demontáží a druhý zjistíte, že jste zapomněli na potřebné revize.

Po položení celé plochy vyjměte distanční klíny a teprve poté montujte lišty. Soklové lišty připevňujte na zeď, nikdy na podlahu – pak může podlaha volně pracovat. U dveřních přechodů použijte lišty s podkladovou drážkou nebo nalepovací přechod, neřežte je napevno do podlahy. Obvyklá chyba je pokládat lišty ihned po dokončení plochy, ještě předtím, než se podlaha stabilizuje. Nechte ji minimálně 24 hodin odležet při teplotě v místnosti, teprve pak řežte lišty na míru. Při řezání lišt používejte jemný pilník nebo pokosovou pilu s jemným listem, aby se neodštípl povrch.

Dilatace není rezerva, ale nutnost Dřevo a laminát pracují se změnami teploty a vlhkosti. Pokud desky připevníte napevno nebo je položíte bez spár u stěn, podlaha se začne vzdouvat a tlačit na soklové lišty. Dilatační mezera po obvodu místnosti by měla být minimálně 8–10 mm, u velkých ploch (nad 8 metrů délky) se vyplatí vytvořit dilatační spáru i uprostřed místnosti – zakryjete ji přechodovou lištou. Stejně důležité je nechat mezeru u dveřních zárubní, radiátorů a u pevně zabudovaného nábytku. Nezapomeňte, že podlaha „dýchá” i ve směru pokládky, proto mezera u protější stěny musí být stejně velká jako u stěny startovní.

Nakonec zkuste staré dřevěné palety, které se dají sehnat v okolí průmyslových zón. Z nich vytvoříte poličku nebo stojan na květiny. Paletu nejprve obruste, abyste se vyhnuli třískám, a natřete ji lazurou. Poté ji rozřežte na požadované rozměry a připevněte na zeď pomocí úhelníků. Důležité je zkontrolovat, zda je paleta suchá a bez plísní. Při řezání používejte ochranné brýle a pracujte venku kvůli prachu. Tento projekt vyžaduje více času, ale výsledek je robustní a stylový.